en cz
  • 1.

    “Zjistěte typ Vaší
    osobnosti”
  • 2.

    “Poznejte, jaké se k Vám
    hodí povolání”
  • 3.

    “Udělejte správné
    životní rozhodnutí”
Google Plus

Kam dál? Věčné téma k diskuzi u žáků a studentů základních a středních škol

4.png

V průběhu celé školní kariéry potkají žáky a studenty rozhodnutí, kterými mohou svůj život nasměrovat na cestu, po níž by chtěli kráčet. Řeč je o volbě střední a následně vysoké školy, kterou ovlivňuje mnoho faktorů a podmínek. Mohou jí předcházet i různé srovnávací testy a zkoušky, co mohou dost napovědět o tom, jaké jsou studijní předpoklady žáka, v čem tkví jeho talent a na které nedostatky by se měl zaměřit, aby na nich mohl zapracovat.

Základní škola jako odrazový můstek

Na základní škole se objevují prvotní náznaky toho, v čem by jedinec mohl být dobrý, co ho baví a zda má cenu se tomu věnovat hlouběji. Nevypovídají však o tom primárně známky, které mají jinou váhu na té či oné škole, ale zejména přístup jednotlivce k předmětům různého charakteru. Někdo se látku učí nazpaměť, poté ji před tabulí odrecituje jako básničku a souvislosti s okolními tématy není schopen pochopit. Jinému stačí dané učivo párkrát přečíst, udělat si na něho svůj vlastní názor a uchopit ho jinak, protože dokáže pochopit jednotlivé souvislosti. I to byly důvody, že se začala vyvíjet snaha porovnat úroveň všech škol jednotnými testy. K tomuto účelu se využívají srovnávací zkoušky společnosti SCIO pro žáky pátých, sedmých a devátých tříd. Ty nejen že odhalí vědomosti žáků, ale dají jim zakusit důležitosti atmosféry, která je v budoucnu čeká minimálně při maturitní zkoušce. Mnoho žáků a jejich rodičů proto využívá srovnávací zkoušky jako možnost srovnat se z konkurencí a lépe se orientovat ve volbě střední školy, protože praxe ukazuje případy, kdy dítě, které bylo učitel hodnoceno výbornými známkami, v testech, co vlastně testují primární inteligenci, naprosto propadlo.

Kam dál po střední škole?

Ani na střední škole se student nevyhne zatěžkávajícím zkouškám. Pomineme-li náročnost a osnovy učiva, tak mimo závěrečné maturitní zkoušky ho čekají ještě přijímací zkoušky na vysokou školu, jejíž výběr také není zrovna jednoduchou záležitostí. A ty má pod palcem u mnoha fakult po celé republice taktéž společnost SCIO, která své testy dělí do několika bloků. Ten nejobecnější z nich, a to tzv. OSP – obecné studijní předpoklady, netestuje studenta ze znalostí a vědomostí, ale ze schopnosti přemýšlet, usuzovat a orientace v odborném textu. Výsledky jsou podávány ve smyslu toho, kolik procent lidí bylo v celkovém bodování horší, než ten konkrétní testovaný. To vyjadřuje percentil. Fakulty mají stanovené percentilové hranice, pod něž zájemce nepřijímají. Samozřejmě záleží na oboru, na žurnalistiku nebo například psychologii se lidé pod percentil 80 nedostanou, jinde zase přijmou uchazeče, co dosáhli percentilu 20. Mnozí mladí lidé, kteří stojí před zvolením vhodné vysoké školy, na tento způsob přijímacího procesu nadávají, i z toho důvodu, že pečlivá příprava může stát hodně peněz. Existuje však lepší investice než ta do vzdělání?

Nemá cenu trápit se na oboru, který nás nezajímá

Mnozí studenti volí zaměřené vysoké školy například dle prestiže oboru, případně aby pokračovali rodinnou tradici. Když pradědeček, dědeček a otec byl lékař, musí jím být také, myslí si. Ale není tomu tak, zejména v případě, že zájmy jsou zcela jiné. Obor by měl být primárně vybrán na základě toho, co nás baví, byť už nemusí být tak atraktivní třeba. Jenže jaký by to mělo smysl trápit se celou vysokou školu a dále i život? Představme si třeba právě lékaře, který si své povolání vybral víceméně z donucení. Každý den vchází do ordinace s pochmurnou náladou, na pacienty působí negativním dojmem a v léčbě není důsledný. Nebo například učitel, co nezáživně vypráví látku, hlavně aby už to měl za sebou a děti ho neotravovaly.

Je tedy jasné, že volba vysoké školy a následně i tedy dobře placeného zaměstnání neovlivňuje jen život nás samotných, ale také lidí z našeho okolí a lidí, kteří sehrávají v našem budoucím povolání hlavní roli. Proto by se k takovým důležitým rozhodnutím, jakým volba oboru vysoké školy je, mělo přistupovat s ohledem na vlastní zájem, nadšení a záliby, až poté na případné uplatnění na trhu, finanční ohodnocení a další faktory, které mohou stejně dělat člověka nešťastným, když se nebude moct věnovat tomu, co ho baví.